U nás se dobročinné projekty stávají skutečností.
Platforma Donace podporuje rozvoj dobročinných projektů a dárcovství. Usnadňuje propojení dárců se zakladateli projektů i tvůrců projektů mezi sebou.
15 276
Zaznamenaných darů
98 263 652 Kč
Dohromady darováno
Podpořte aktuální projekty
Aktuality projektů
Týden čtvrtý - seminář, Bagamoyo, výlet s dětmi a loučení
Závěrečný týden jsme v pondělí 7.9. zahájili plánovaným metodickým seminářem pro pedagogický sbor Welcome Home School. Hlavní školitelkou byla Barča, která má teoreticky a zčásti i prakticky zvládnutou metodiku CLIL (Content and Language Integrated Learning), zaměřenou na výuku předmětů v cizím jazyce. To je žhavé téma na Welcome Home School, neboť téměř všechna výuka zde probíhá v angličtině a děti velmi často nerozumí obsahu. Naše počáteční obavy, jak místní učitelé seminář přijmou, se brzy rozptýlily. Začali jsme sice s třičtvrtěhodinovým zpožděním, což je zde zcela běžné: těch několik pedagogů, kteří dorazili včas, se upřímně zasmálo, když jsme jim pověděli o naší české akademické čtvrthodince, Swahili people prý mají vždycky dost času a nechvátají (jak už jsme měli tu čest zjistit mnohokrát 😃). Potom se ale akce rozjela, sešli se téměř všichni a nakonec šlo o velmi přátelskou a věcnou diskusi s vzájemným sdílením zkušeností. Barča uspěla zejména nácvikem skupinové práce a tréninkem počítání s víčky od pet lahví, které tři týdny předtím poctivě sbírala. Tento seminář definitivně prolámal ledy a otevřel prostor další spolupráci. Během školení Anežka s Markétou celé dopoledne učily čtvrťáky, jedinou třídu, která nemá prázdniny, je na internátu a musí se připravovat na celostátní zkoušky. Snažily se dětem trochu udělat jasno v přítomném a minulém čase, což je jedna z věcí, kterou zdejší žáci téměř vůbec nezvládají. Díky Beatles písničkám, jež zpestřovaly nudná cvičení, přežily čtyřhodinovku žáci i učitelky 😃. V úterý psali čtvrťáci cvičné testy, a tak jsme volný den využily k návštěvě historického města Bagamoyo na pobřeží Indického oceánu. Nachází se tu ruiny nejstarší mešity na východním pobřeží Afriky, nejstarší katolický kostel v Tanzánii a v roce 1868 zde byla otevřena první misie zaměřená především na vykupování otroků, kteří se právě zde čile prodávali a nakupovali. V místním muzeu jsme se dozvěděly opravdu hodně o historii tohoto regionu, mísení kultur, arabském vlivu a otrokářství v předkoloniální éře, německé nadvládě i posmrtném pobytu Davida Livingstona v Bagamoyo. Užily jsme si i koupání v oceánu za vrcholného přílivu a procházku po pláži za odlivu až do vesničky Kaole, kde se nachází středověké arabské vykopávky. Areál trochu připomíná Forum Romanum v Římě, leč podívat jsme se mohly jen zvenčí, neboť zaplatit nekřesťanské peníze za předražené vstupné pro cizince jsme odmítly (tanzanští občané mají vstupné do památek a přírodních parků značně snížené, ale na Mzungu turistech se snaží pořádně vydělávat...). Ve středu se po poslední hodině ve 4. třídě loučíme ve škole; i čtvrťáci dostali konečně pár dní volna a mohou až do neděle odjet domů. Věřte, neloučí se nám snadno a moc si neumíme představit, že za dva dny se budeme muset rozloučit i s dětmi v sirotčinci. Ale ještě předtím, než se v pátek pozdě v noci vydáme na letiště, s nimi zažijeme nádherný den ve vodním parku White Sands v Dar es Salaam, kam celý sirotčinec vyrazil na výlet díky sponzorskému daru jednoho manželského páru z Anglie, který sem každoročně přijíždí a nějaký výlet organizuje. Afričané zpravidla neumí plavat a z vody mají respekt, ale skluzavky a tobogány se těší velké oblibě. Jen na bezpečnost se v přeplněných bazénech příliš nedbá... Po výborném obědě (kuku na chipsi - kuře s hranolkami) na sousední pláži vrcholil příliv, a tak jsme vyhlásily akci překonávání panické hrůzy z oceánu. Děti se moře strašně bály, ale nakonec si většina z nich dala říct a v náručí se s námi ponořily do vln a moc si to užívaly. Starší kluci i vyvíjeli snahu se naučit plavat, trochu je štvalo, že v tomhle nás fakt neporazí 😃. Radostný den byl milou tečkou za naším pobytem. O to náročnější je večerní loučení - pro nás i pro děti, zvláště některé... Domů se nám nechce, ale takový už je život. Vnímáme, že náš pobyt zde měl smysl, jak ve škole, tak v sirotčinci. Odjíždíme mnohostranně obohacené a zanecháváme v Boko Temboni svůj otisk, na který snad příští rok zase navážeme. Díky za vaši podporu i za zájem, pokud jste dočetli až sem. Velmi si toho vážíme, bez vašich příspěvků by bylo jen těžko možné náš projekt uskutečnit. Tímto se s vámi loučíme a přejeme vše dobré. Fidelis, Barča, Anežka a Markéta
Zobrazit aktualituTýden třetí
Plni zážitků z víkendu v Mbingujsme se vrhly do dalšího školního týdne. Ve středu většině žáků začínalyprázdniny, které trvaly až do konce našeho pobytu, a další týden ve škole mělizůstat jen čtvrťáci, kteří se připravují na celostátní zkoušky. Proto jsme se s žáky vpondělí a úterý vrhli do učení naplno a naše hodiny jsme zakončili básničkami,písničkami a tancem. S páťáky jsme se poslední hodinu věnovali fyzikálnímpokusům, díky čemuž jsme se loučili s třídou plnou kouzelníků. Ve středu jsme s dětmize sirotčince prožily prázdninový den plný her. Ve čtvrtek mladší dětize sirotčince (školka- 2. třída) vyrazily se školou na dlouho očekávaný piknik.A my si tak mohly užít poklidný den v sirotčinci se staršími dětmi (3.-6.třída). Ty totiž čekal společný piknik se školou v pátek a my jsme se k nimpřipojily. Příprava na nějvyžadovala poskládaní všech informací do jedné skládačky. Vám už předkládámefinální obraz obohacený o naše zážitky. Jak vypadá takovýafrický piknik? Tzv. piknik vlastněvůbec není piknik, ale spíš školní výlet. Cesty na školní výletyvětšinou spojuje zpěv a „hromada“ sladkostí (hromada na africké poměry, zasetolik jich není), přičemž tento výlet nebyl výjimkou. Kdo by náhodou neměl něcosladkého z domova, tak pro toho měla škola připravené sušenky a sladká pitíčka.Na obědě jsme si pak všichni pochutnali na typickém Kuku na Chipsi (smaženénebo pečené kuře s hranolky), takže hladem a nedostatkem cukrů nikdo netrpěl.Na cestu jsme vyrazili typickými žlutými schoolbusy. Dvě skupiny cestou ještěprovázela zkouška trpělivosti. Kvůli poruše autobusu měli dvouhodinovézpoždění, ale proti trudnomyslnosti v tropickém počasí zafungovaly písně aspolečná modlitba. Zdejší děti dokážou být neskutečně trpělivé… Naší cílovou destinacíbyl zábavný park Funcity v Dar es Salaam. Dopoledne jsem strávilina řetízkáči, velké houpací lodi a další pouťových atrakcích. Poté, co se námvyplavilo dostatečné množství adrenalinu, jsme se přesunuli do druhé částiparku k bazénům, skluzavkám a dalšímu překvápku. Bazénem, ve kterém snámi děti chtěly závodit, bylo totiž brouzdaliště se skluzavkami, kde voda sahalapo kolena. Poté, co jsme se pořádně vyřádili na skluzavkách, proto přišel nařadu další level. S dětmi jsme se přesunuly do bazénu, kde byla voda po pás, amohla začít naše lekce relaxace. A tak bazén zaplnili čtyři Wazungu (běloši),kteří černošské děti učili lehnout si na vodu a nechat se nadnášet. To bylataková atrakce, že se našimi žáky stali i další návštěvníci parku a našepedagogické poslání tak nabralo nový rozměr. Den plný zážitků dalvšem pořádně zabrat, a tak si nejeden z nás nechal v autobuse o tom krásném dnizdát.
Zobrazit aktualituIntermezzo: Mbingu
Po druhém týdnu pobytu v Tanzánii se naše parta vypravila na víkendovou návštěvu sirotčince v Mbingu, který leží asi 60 km západně od města Ifakara, obklopený zelenou přírodou a horami v dálce. Vezeme sem kufr věcí pro děti, jak se již stalo tradicí. Tým byl bohužel ochuzen o sestru Fidelis, která stále ještě nemluvila, ale poslala místo sebe náhradu, dobrovolníka Karla, který umí alespoň trochu svahilsky. Na cestě jsme strávili přibližně devět hodin v africkém luxusním autobuse, kde na nás příležitostně dýchla vůně ryb, jež někteří pasažéři převáželi. O přestávkách během jízdy jsme měli možnost nasávat atmosféru afrických tržišť, kde vás každý obchodník velmi vřele vítá u svého stánku; tito prodavači přistupují i cestou, takže o občerstvení není nouze. O zábavu v autobuse se stará malá televize, na které řidič pouští místní songy s videoklipy, jejichž repertoár se příliš nestřídá. Hudba je navíc poměrně hlasitá, takže se nemusíte bát, že o párty přijdete, i pokud sedíte vzadu. Na nádraží v Ifakaře nás vyzvedl otec Norbert, a pozval nás na oběd na faru. Po vydatném obědě následovala drncavá jízda do Mbingu po nezpevněných cestách, kterou jsme si náramně užili. Mbingu v překladu znamená nebe a mohli jsme se přesvědčit, že tento název je opravdu trefný. Při příjezdu nás děti přivítaly písničkou a květy a doprovodily nás k domku, ve kterém jsme během naší návštěvy pobývali. Lidé jsou zde velmi vstřícní a pohostinní. Hostili nás přímo královsky. Anglicky uměla pouze sestra Sapientia, vedoucí sirotčince, a tak jsme k prolamování jazykové bariéry využívali našich hereckých a pantomimických schopností, všechny končetiny těla a Karlovy znalosti svahilštiny. Díky tomu jsme se brzy spřátelili a hráli si i s dětmi. Také jsme navštívili místní sestry františkánky, které nás učily hrát na jejich ručně vyrobené nástroje. Měli jsme možnost na tomto místě strávit opravdu požehnaný čas a poznat laskavost místních obyvatel.
Zobrazit aktualituPodzim na Arše: začínáme bourat starou kapli!
Přišel podzim a s ním také začátek realizace naší nové kaple na Arše. Hned po skončení seznamováku AG jsme se pustili do stěhování vybavení kaple do naší provizorní kaple v obýváku. A pak už šla práce pěkně od ruky! Postupně jsme odstranili všechny příčky a rozvody topení, vody, odpadů i elektřiny. Demolice pokračuje podle plánu a dá-li Pán, do konce září po staré kapli zůstane už jen hromádka suti. A co bude dál? Žádné zdržování! Jakmile bude vydáno stavební povolení, pustíme se do kopání a betonování základových pasů a základové desky. A pokud nám bude přát počasí, zdraví i síly, rádi bychom do Vánoc měli hotové spodní patro a podlahu samotné kaple. Moc děkujeme všem, kteří do sbírky přispívají a pomáhají nám tak naši novou kapli budovat. Každý dar se počítá! K cílové částce máme sice ještě kus cesty před sebou, ale díky vám jsme zase o něco blíž než na začátku. Pán Bůh zaplať za vaši podporu, modlitby i každý dar!
Zobrazit aktualituDostali jsme požehnání do naší mise
Ve středu 9.9.2026 jsme se setkali s naším Olomouckým arcibiskupem, otcem Josefem Nuzíkem, kterému jsme popisovali naši touhu a naše vize do následujících let. Setkání bylo velmi osobní a hluboké a odcházeli jsme z něj dojatí, šťastní a plní duchovního povzbuzení. Na konci jsme navíc dostali požehnání na naši cestu na studia i do naší cesty životem. Děkujeme!
Zobrazit aktualituDěkujeme! Díky vám dostane školní jídlo více než 400 dětí na Haiti
S koncem srpna jsme výzvu „Krize na Haiti“ uzavřeli. Díkyvám, dárcům na Donace.cz, můžeme v příštím školním roce zajistit pravidelnéškolní jídlo pro více než 400 haitských dětí. Moc vám za vaši pomocděkujeme. Během trvání výzvy se nám navíc podařilo program školníhostravování na Haiti nejen udržet, ale také rozšířit. Společně s naším místnímpartnerem jsme začali zajišťovat jídlo pro více než 5 000 dalších dětí . Všechny prostředky vybrané prostřednictvím této výzvy naDonace.cz budou beze zbytku použity na pomoc dětem na Haiti. V zemi, kterádál čelí násilí, hladu a nejistotě, jim školní jídlo přináší nejen potřebnouvýživu, ale také možnost chodit do školy, učit se a nacházet bezpečí a naději. Děkujeme, že pomáháte s námi. Celé znění a více informací o výsledcích výzvy si můžete přečíst nanašich stránkách .
Zobrazit aktualituCo o nás říkají?
Před několika roky vznikl nadační fond Teo via, který si vytyčil vstoupit do života místní církve a pomáhat ji v čase změn, kterými právě prochází. Jsem rád, že jsem se, sice jen částečně, ale přece jen, mohl stát součástí hledání nových cest pomoci. V čem vidím přínos Teo vie? Především v tom, že sdružuje zapálené věřící křesťany, kterým není jedno, jaká bude budoucnost církve. Rozmanitost obdarování jednotlivých členů rozšiřuje pomoc církvi o praktické pohledy na skutečnosti, kterými se z různých pochopitelných důvodů vedení církve nemůže až tak detailně zabývat. Dlouhodobé vize, ale i nové pohledy na zcela konkrétní projekty umožňují vidět život církve v širším kontextu a nenechat se uchlácholit životem v zajetých kolejích dosavadních modelů. Jsem rád, že Bůh vzbuzuje v lidech touhu podílet se na životě církve takovýmto způsobem.
P. Kamil Obr
děkan ve Zlíně
Moc děkujeme, že jsme mohli využít prostor pro podporu našeho časopisu Rodinný život. Byli jsme rádi, že se návštěvníci webu mohli seznámit s naším projektem. Jsme vděční za skvělý "servis" ohledně zprostředkování darů a děkujeme, že se dárcům dostalo automaticky potvrzení. Pro nás by to byla další administrativa. Velký dík všem dárcům, kteří nás podpořili! Vážíme si vaší pomoci při šíření dalších hodnotných projektů a přejeme celému týmu i platformě mnoho požehnání do další práce!
Markéta Matlochová, za redakci časopisu Rodinný život
Časopis Rodinný životProměna farnosti (Divine Renovation) má za cíl proměňovat farnosti od pouhé údržby k misijnímu zápalu. V mnohém se tak shoduje s vizí Teo via NF. Když projekt Proměna farnosti v České republice začínal, Teo via NF jej podpořil jak po strategické, tak po finanční stránce. Jsme stále v kontaktu a i díky této podpoře se projekt může úspěšně rozvíjet.
Zuzana Palátová
Proměna farnostiDonace.cz je fantastická platforma, která dává dobrým skutkům zelenou. Moje osobní zkušenost při zakládání sbírky na opravu střechy klášterního kostela je pozitivní, že portál nejen doporučuji dalším tvůrcům dobročinných projektů, ale sám se tam rád vracím v roli dárce. Teo via dělá skvělou práci.
Jaroslav Hlavica
Sbírka na opravu střechy klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie v Uherském BroděNaši partneři
Dávejte, a bude vám dáno; dobrá míra, natlačená, natřesená, vrchovatá vám bude dána do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám.Lukáš 6, 38